6.1. Platební bilance
Vyjadřuje všechny ekonomické transakce dané země, které jsou realizovány se zahraničím v daném časovém období. Platební bilance se skládá ze dvou stran. Je to vlastně podvojný účet, který má kreditní a debetní stranu. Na jednu stranu se zapisují všechny příjmy a na druhou všechny výdaje dané země. Celkový součet všech změn musí být roven nule.
Součástmi platební bilance jsou:
Běžný účet (obchodní bilance) - zachycuje veškeré toky služeb a výrobků, které plynou přes hranice země.
Běžný účet tedy zachycuje pohyb:
• Výrobků - někdy se označuje jako "obchodní bilance".
• Služeb – označováno jako neviditelné položky. Patří sem příjmy z turistického ruchu, reparace, honoráře, transfery, vládní dary, dividendy
• Důchodů výrobních faktorů – mzda pracovníků v zahraničí, dividendy…
• Transferových plateb – ty se dále dělí na běžné a kapitálové
Kapitálový účet (resp. finanční účet )- zahrnuje vývoj zahraničních pohledávek a závazků. Členění:
• Přímé zahraniční investice ( FDI )
• Portfolio investice
• Ostatní kapitál, tj. pohyb pohledávek a závazků…
Chyby a opomenutí ( Statistická diskrepance )- jsou to chyby a omyly, které vznikají v důsledku nepřesnosti a neúplnosti informací o operacích mezinárodního obchodu
Měnový rezervy- změna devizových rezerv centrální banky
6.2. Věřitelská a dlužnická země
Dlouhodobý vývoj platební bilance a zahraniční zadluženosti má celkem tyto stadia svého vývoje:
6.2.1. Mladá dlužnická země
NX je záporný, čistý příliv kapitálu je kladný a čistý dluh roste
6.2.2. Zralá dlužnická země
NX se dostává do aktiva, čistý příliv kapitálu slábne a růst čistého zahr. dluhu se zpomaluje.
6.2.3. Země splácející dluhy
NX roste, dochází k čistému odlivu kapitálu a k poklesu čistého dluhu.
6.2.4. Mladá věřitelská země
NX se dostává do deficitu, rostou důchody ze zahraničí, čistý odliv kapitálu, čistý dluh se mění v čistou věřitelskou pozici.
6.2.5. Zralá věřitelská země
NX je deficitní, přitom vysoký příliv zahraničních důchodů umožňuje udržovat nebo dokonce zvyšovat věřitelskou pozici.
6.3. Devizový trh a měnový kurs
6.3.1. Devizový trh
Na devizovém trhu je stejně jako na ostatních trzích cena určována poptávkou a nabídkou po dané komoditě. Obchoduje se zde s měnami různých zemí. Střetávají se zde zájmy kupujících a prodávajících různé měnové jednotky. Na základě poptávky a nabídky je určen poměr v jakém se dané množství měny smění. Devizové trhy tvoří banky, finanční firmy atd.
Poptávka a nabídka po měně dané země bývá zpravidla určena vývojem mezinárodního obchodu, vývojem úrokových měr v zemi, inflačním očekáváním, platební bilancí země, celkovým stavem ekonomiky.
6.3.2. Měnový kurs
Nominálním měnovým kursem rozumíme cenu určité národní peněžní jednotky vyjádřenou v jiných národních penězích.
Měna je národní forma peněz!!!!!!!
Měnový kurs se rozlišuje přímý, jako cena jednotky zahraniční měny vyjádřená v domácí měně např. 1 USD=29,5Kč a nepřímý ( opačně ).
Změna kursu je dána změnou poptávky nebo nabídky po dané měně. V případě, že měnový kurs roste, nazývá se tento jev apreciace. Opak je depreciace. Něco jiného je pojem devalvace. Devalvací se rozumí pokles úředně stanoveného kursu, to jest pokles měnové, parity. Revalvace je růst měnové parity.
Měnový kurs je v podstatě rovnovážná cena měny, protože vyrovnává D a S.
6.3.3. Determinanty měnového kursu
6.3.3.1. Změny způsobené mezinárodním obchodem
Změny způsobují zejména cenové podmínky obchodu.
PPP purchasing power parity
ERDI = měnový kurs/PPP
Vývoj hospodářského cyklu doma a v zahraničí
Protekcionistická opatření
6.3.3.2. Mezinárodní pohyb kapitálu
Likvidita, výnosnost, riziko
Horké peníze
Pohyb kapitálu v celém světě asi 100mld USD denně
Ovlivňuje měnové kurzy téměř z 90 %.
6.3.3.3. Kurzové intervence centrálních bank
Nákupy a prodeje měn centrální bankou s cílem ovlivnit měnový kurz. Zároveň dochází ke změně devizových rezerv.
6.4. Systémy měnových kursů
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu ( mezi válkami ), tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
6.5. Mezinárodní obchod a měnové kursy, vnější měnová politika
Účinky VOMPu v systému pevných měnových kursů
6.5.1. Faktory působící na měnové kursy:
• vývoj zahraničního obchodu - když zahraniční obchod roste, zvyšuje se v zahraničí poptávka po penězích exportující země. Export má pro vyvážející zemi apreciační účinky.
• vývoj reálných úrokových měr - např. v Anglii budou cenné papíry úročeny sazbou 8%. V Rusku bude sazba l0%. Angličané budou nabízet tuny liber za to, aby mohli získat rubly a investovat do cenných papírů v Rusku. Ruští investoři budou ukládat své peníze do ruských cenných papírů, takže poklesne poptávka po librách a vzroste poptávka po rublech. Dojde k apreciaci rublu a depreciaci libry.
• Jelikož je platební bilance určena především mezinárodním obchodem, je měnový kurs bilancí ovlivňen také. (při aktiní platební bilanci kurs apreciuje)
• inflační zhodnocení - roste-li cenová hladina u nás rychleji než v zahraničí, budou domácí ekonomické subjekty dávat přednost zahraničnímu zboží. Tím bude domácí měna depreciovat. protože se bude zvyšovat dovoz.
6.5.2. Vnější měnová politika
Cílem ovlivňování měnových kurzů centrální bankou je ovlivnění základní makroekonomických ukazatelů.
V teorii pružných m.k.má vláda dvě možnosti, jaké zaujmout k této situaci stanovisko. Buď může do měnových kursů vůbec nezasahovat a ponechat jejich vývoj tržnímu mechanismu nebo nastoupit cestu jejich přímého ovlivňování.
Stabilizace pružných měnových kursů - i když se vláda rozhodne do měnového vývoje přímo nezasahovat má stále několik nepřímých nástrojů, kterými může ekonomiku ovlivňovat. Jsou to nástroje monetární, fiskální a důchodové politiky. Stát může těmito nástroji regulovat pohyb kapitálu přes hranice. Dejme tomu, že existují dvě země A a B. Země A například monetární politikou zvýší úrokové sazby v naší zemi. Tím zvýší úrokové míry v zemi A a přilákají kapitál ze země B. Poroste poptávka po měně a tudíž poroste i její měnový kurs. Zvýší se objem kapitálu v zemi A a pokud se přemění na investiční výdaje poroste i agregátní poptávka a reálný produkt. To bude mít dopad na zaměstnanost a cenovou stabilitu země A ( což jsou cíle stabilizační politiky ). Stane-li se tak nebo ne, závisí na tom, jestli v zemi jsou volné výrobní faktory či nikoliv. Změny v úrokových sazbách uvnitř jedné země působí na vývoj měnového kursu a následně na velikost agregátní poptávky.
Řízené měnové kursy - státní orgány mohou ovlivňovat měnové kursy i přímými nástroji jako jsou cla, kvóty, neviditelné překážky dovozu, intervence centrální banky na devizových trzích. Nástroje omezující množství dováženého a vyváženého zboží ovlivňují platební bilanci i měnové kursy a ve svém konečném důsledku i zaměstnanost a cenovou hladinu.
Intervence na devizových trzích - centrální banka může prodávat část svých devizových rezerv a zvyšovat nabídku například zahraničních peněz na trhu. Tím dojde ke zvýšení nabídky např. švédské koruny na českém trhu a cena švédské koruny bude mít klesající tendenci, zatímco česká koruna poroste. Změna v kursech vyvolá změnu množství zboží jdoucího přes hranice země. Rezervy centrální banky jsou však omezeny. Po čase mohou být vyčerpány a vláda musí přejít na jinou politiku řízení měnových kursů.
Měnový kurs odráží změny v toku jak výrobků a služeb, tak i v toku kapitálu. Oba dva toky působí na agregátní poptávku dané země.
6.6. Vývoj mezinárodního měnového systému, význam mezinárodních finančních organizací
Po 2. svět. válce byly všechny ekonomiky velmi poznamenány a zdevastovány. Bylo tedy nutné tuto rozbouřenou situaci nějak zotavit. Byly vytvořeny čtyři nejdůležitější ekonomické instituce 40. let: GATT, Bretton-Woodský systém měn, Mezinárodní měnový fond (IMF) a Světová banka.
6.6.1. Bretton-Woodský systém
Bretton-Woodský systém (1944-71) - v tomto systému bylo zlato postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Všechny parity ostatních měn byly vztahovány k silnému dolaru. Dolar byl po válce totiž jedinou relativně silnou a nerozvrácenou měnou, a tak se ostatní měny nemusely obávat výkyvů. Parity měny nebyly vztaženy ke zlatu jako dříve, ale k $, protože zlata bylo po válce málo. Ovšem, ale i hodnota dolaru musela být nějak stanovena, a tak parita $ byla vztažena ke zlatu ( 35 USD za trojskou unci zlata ). Tento systém zkrachoval v období Vietnamské války, kdy americká ekonomika utrpěla značné ztráty a hodnota dolaru byla oslabena válečnými výdaji. BW systém byl obecně pevným a přizpůsobivým systémem, což byla jeho výhoda. Od pádu BW jsou ceny měnových kursů stanoveny na základě floatingu.
6.6.2. Mezinárodní měnový v fond (IMF)
Mezinárodní měnový v fond (IMF) – založen spolu s Bretton-Woodským systémem v roce 1944. Princip spočívá v tom, že členské země přispívají do tohoto fondu tím, že mu půjčují své měny a ten je pak půjčuje zemím, které mají problém s platební bilancí.
6.6.3. Světová banka
Světová banka – je financována členskými zeměmi podle svého ekonomického významu. Poskytuje mezinárodní půjčky a financuje ty projekty, které nejsou financovány soukromými bankami a jeví se jako prospěšné.
6.6.4. GATT (General Agreement on Tarifs and Trade)
GATT - dohoda o clech, 70. léta. Její následník - Světová obchodní organizace (WTO) s cílem postupného snižování a odbourávání cel a jiných překážek obchodu; prosazování zásad nediskriminace, tj. stejného postupu vůči všem členům dohody a reciproční (vzájemné) poskytování výhod; nereciproční zvýhodnění ekonomicky slabších zemí.
Žádné komentáře:
Okomentovat