9.1. Měření národního produktu a důchodu
9.1.1. Finální statky
Kýe zjištění výstupu národního hospodářství sčítáme hodnotu tzv. finálních statků (výrobků a služeb ), nikoli hodnotu meziproduktů (statky které jsou dále zpracovány nebo spotřebovány ve výrobě - suroviny, energie).
Finální produkt má podobu:
1. exportovaných statků
2. spotřebních statků nakupované vládou nebo domácnostmi
3. investičních statků – statky doplňující a rozšiřující fyzický kapitál
Celkové investice ( brutto Ib) se dále dělí na :
• Investice do fixního kapitálu – je to nahrazování opotřebeného kapitálu
• Investice do zásob – přírůstek zásob podniků
Dále se potom brutto investice dělí na :
• Investice obnovovací ( restituční Ir ) – ve výší opotřebení fixního kapitálu
• Investice čisté ( netto In ) – hodnota investic v danném období, která převyšuje obnovovací ínvestice
9.1.2. Ukazetele
Hrubý národní produkt ( HNP ) představuje výsledek fungování výrobních faktorů ve vlastnictví rezidentů dané země. Čistý produkt získáme odečtením obnovovacích investic od hrubého produktu.
Hrubý domácí produkt ( HDP ) je výsledkem fungování výrobních faktorů umístěných v dané zemi, bez ohledu na to, kdo je vlastníkem.
Čistý… pokud od hrubých ukazatelů odečteme amortizaci neboli opotřebení fixního kapitálu, získáme čisté ukazatele.
Národní důchod používáme jako ukazatele při zjišťování výstupu ekonomiky tzv. důchodovou metodou. Ta vychází z toho, že statky jsou produkovány výrobními faktory a ty jsou zaplaceny. Důchod je tedy tvořen příjmy za poskytnutí VF.
Mzdy a platy + ostatní náklady ( sociálka a zdravotní )
+ čisté úroky získané domácnostmi a vládou
+ renty
+ důchody ze sebezaměstnání ( živnostníci )
+ zisky ostatních podniků
= Čistý domácí důchod
+ znehodnocení kapitálu
= Hrubý domácí důchod
+- saldo zahraničních DŮCHODŮ
= Národní důchod ( pokud není uvedeno jinak, chápe se čistý ND )
Hrubý národní důchod = HNP v cenách výrobních faktorů
+ nepřímé daně
- subvence
= HNP v tržních cenách
Osobní důchod je celkový důchod, který získávají domácnosti.
HNP
- znehodnocení kapitálu
- daně ze zisků podniků
- všechny příspěvky na sociální a zdravotní pojištění
- nepřímé daně zmenšené o subvence
- tu část zisku podniků, co bývá nerozdělena
- úroky získané vládou a přičteme úroky, které domácnosti hradí podnikovému sektoru a také úroky, co získávají ostatní domácí sektory od vlády.
+ transfery
Disponibilní důchod (YD) získáme z osobního důchodu, odečteme-li od něj osobní daně, které domácnosti platí.
YD se využije na spotřební výdaje domácností a na tvorbu osobních úspor.
9.1.3. Metody měření výstupu národního hospodářství
• Produktová metoda: součet hodnoty finální produkce primárního, sekundárního a terciálního sektoru + nepřímé daně – subvence
• Důchodová metoda : viz. Národní důchod
• Výdajová metoda: dle užití tj. HDP = C + I + G + NX
Kde:
C jsou výdaje domácností na spotřební statky
I jsou soukromé výdaje na hrubé investice
G jsou vládní nákupy ( mezi další vládní výdaje patří transfery TR )
NX je čistý export X – M
9.1.4. Produkt nominální a reálný
Nominální produkt používá běžné ceny
Reálný používá stálé ceny určitého roku
9.1.5. Základní makroekonomické identity
Y=C+I+G+(X-M)
Vytvořenému produktu odpovídá důchod, který lze utratit následovně:
Y=C+PS+GBS+(NT)
TA-TR=NT
Kde:
C jsou spotřební výdaje domácností
PS ( personal savings ) jsou osobní úspory
GBS ( gross business savings ) jsou hrubé úspory firem
NT net taxes tj. daně – transfery
Porovnáme obě:
C+I+G+(X-M) = C+PS+GBS+(NT)
I+(X-M) = PS+GBS+BS
BS ( budget saldo ) = TA-TR-G
It = Is
It jsou celkové hrubé národní investice
Is jsou celkové hrubé úspory
9.1.6. NEW čistý ekonomický blahobyt
HDP+volný čas + práce domácností – šedá a černá ekonomika – škody na ŽP.
9.2. Ekonomická rovnováha a nerovnováha
Makroekonomická rovnováha je dána interakcí agragátní nabídky a agregátní poptávky. Bod v němž se křivky AS a AD protínají nám určuje bod makroekonomické rovnováhy.
Čím dále je tento bod vlevo od Y*, tím více má ekonomika nevyužitých zdrojů. Pokud je tento bod vpravo od Y* , trpí ekonomika vysokou inflací a zbytečně přetěžuje zdroje.
Pod vlivem nabídkových i poptávkových šoků dochází ke změně nominálního produktu. Protože je pohyb statků zprostředkováván penězi, musí změně nominálního produktu odpovídat i změny v peněžní sféře.
Vysvětlení tzv. Kvantitativní teorie peněz. M*V = P*T
9.3. Faktory určující agregátní poptávku a nabídku
9.4. Agregátní poptávka ( Aggregate demand )
Představuje celkové plánované množství statků, které chtějí ( zamýšlejí ) ekonomické subjekty ( domácnosti, firmy, vláda a zahraničí ) nakoupit při dané cenové hladině.
Tj. jedná se o zamýšlené množství plánovaných výdajů na nákup produktu Y čili toto množství = C+I+G+NX.
9.4.1. AD závisí na :
• C - spotřeba je určena reálným disponibilním důchodem, který při růstu cenové hladiny klesá a opačně. Při klesající míře zdanění roste disp. důchod a vede k růstu spotřeby.
• I - při poklesu cenové hladiny klesá poptávka po penězích a pokud dojde i ke snížení i povede to i k růstu investic. Důležité je očekávání vývoje cenové hladiny. Investice lze výrazně ovlivňovat prostřednictvím monetární politiky.
• G záleží na rozhodnutí vlády
• NX je silně ovlivňován relativními cenami a směnnými kursy.
Se změnou cenové hladiny se mění i množství resp. objem poptávaného produktu.
S růstem cenové hladiny celkové plánované výdaje klesají.
!!!! neplést cenová hladina ( price level ) X cena ( relative price )
!!!! neplést Změna poptávky ( posun celé křivky ) X změna poptávaného množství ( posun po křivce )
Anglicky posun poptávkové křivky – Shift in Demand curve
Změna posun po křivce – Movements along an Demand curve
Změna poptávky – change in the aggragate demand
Změna popt. množství – change in the aggregate quantity demamded
Změna poptávaného množství je v závislosti na ceně. Vše ostatní je posun křivky.
9.4.2. Keynesův efekt
Pokles cenové hladiny znamená, že k běžným výdajům postačuje držba méně peněz. Čili klesá poptávka po penězích, roste poptávka po ostatních finančních aktivech a klesá nominální úroková sazba ( i ).
Pokles i vede k růstu výdajů na investice, růstu spotřebních výdajů domácností na dlouhodobé spotřební statky, růstu vládních výdajů popř. i NX.
9.4.3. Efekt bohatství ( The Wealth effect )
Odlišná interpretace růstu poptávaného množství, která pomíjí změnu úrokové sazby.
Domácnosti drží část svých aktiv ve formě peněz. Při poklesu cenové hladiny roste reálná hodnota resp. kupní síla těchto peněz. Domácnosti jsou tedy bohatší a utrácejí tedy více čili roste C. Jde o tzv. efekt reálných peněžních zůstatků ( Pigouův efekt ).
9.4.4. Mezinárodní substituční efekt
Jestliže klesá domácí cenová hladina, poroste poptávka zahraničních subjektů po levnějším zboží dané ekonomiky a popř. domácí subjekty přesunou část poptávky z relativně dražšího zahraničního zboží na domácí zboží.
Poměřuje cenové hladiny mezi dvěma státy. Pokud je u nás dražší zboží než v zahraničí, tak ho kupuji v zahraničí.
9.4.5. Poptávkové šoky (Shift factors of aggragate demand)
Poptávkové šoky jsou takové vlivy, které způsobí změnu poptávky tj. posun poptávkové křivky
Reakce při stejné ceně znamená posun křivky AD doleva nebo doprava
Reakce v závislosti na ceně znamená posun křivky AD nahoru nebo dolů.
Tato reakce závisí na tvaru nabídkové křivky
Budu uvádět tzv. Pozitivní poptávkové šoky – čili šoky, které způsobují posun křivky AD doprava popř. nahoru.
Negativní poptávkové šoky jsou opačné.
• Růst bohatství domácností ( růst cen akcií )
• Pokles míry zdanění osobního důchodu
• Pokles úrokové sazby
• Optimistická očekávání budoucího vývoje
• Růst populace
• Rozhodnutí vlády zvýšit G nebo TR vede k růstu C a I.
• Stimulace exportu růstem cenové hladiny v zahraničí, znehodnocením nominálního kursu nebo prostřednictvím proexportních opatření.
• Očekávání růstu cenové hladiny
Poptávkové šoky obecně můžeme dělit na ty které nemůžeme ovlivnit (růst cen v zahraničí, růst populace…) nebo ty které jsou výsledkem cíleného úsilí vlády popř. centrální banky tj. výsledek fiskální, monetární nebo kursové politiky.
9.5. Agregátní nabídka ( aggregate supply )
Je množství statků ( produkce Y ), které budou podniky ochotny vyrábět a nabízet při dané cenové hladině.
Nabízené množství závisí na cenách použitých výrobních faktorů.
Výchozí je cena práce. Celkové náklady se počítají jako násobek nominální mzdové sazby.
P = W(1+b)/a
Kde W je nominální mzdová sazba, b je sazba přirážky, a je produktivita práce.
Důležitá je zde délka zkoumaného období.
9.5.1. Agregátní nabídka při stabilních mzdách
!!!!V krátkém období nelze zvýšit ani snížit nominální mzdové sazby.
Křivka SRAS se nazývá Keynesiánská křivka nabídky. (nebo její část, která má horizontální tvar od AD1 do AD2 ).
Graf viz Helísek Makroekonomie str. 46
9.5.1.1. Posun z E1 do E2
Tvar AS v tomto úseku se nazývá Keynesiánská křivka AS
Existuje velké množství nevyužitých výrobních faktorů, produkt je na nízké úrovni. AD začne růst. Dojde k lepšímu využívání stávajících kapacit a zapojování více proměnlivých výrobních vstupů. Vyrábí se tedy více produkce.
Nominální mzdové sazby jsou v tomto období fixní.
Produktivita práce je taktéž fixní, protože lze stále ještě zvyšovat i množství zapojeného fixního kapitálu.
9.5.1.2. Posun z E2 do E3
Tzv. Základní část křivky SRAS
Dochází k dalšímu růstu AD.
Pro uspokojení poptávky musí podniky více vyrábět.Dochází k dalšímu zapojování pracovníků a jiných proměnlivých vstupů při stejném množství fixního kapitálu, což vede ke snižování produktivity práce. To vede k růstu jednotkových pracovních nákladů. Čili rostou i mzdové náklady ( i při fixní W ) z důvodů většího počtu pracovníků. Následuje růst celkových nákladů a pro udržení stejného zisku podniky musí zdražovat, čili dochází k růstu cenové hladiny. Křivka SRAS tedy získává pozitivní sklon.
9.5.1.3. Posun z E3 do E4
Tzv. Extrémní část křivky SRAS
Poptávka dále roste ale množství pracovní síly je absolutně limitováno, čili již neexistuje volná pracovní síla, kterou by bylo možno zaměstnat a tedy již nelze dále zvyšovat produkci.
Zvýšení AD budou tedy výrobci využívat pouze ke zvyšování cen a tím i zisků.
Při neustálém růstu AD zůstávají nominální mzdové sazby W konstantní a to i při zvyšování zaměstnanosti.
9.5.2. Nabídkové šoky
Shift factors of aggragate supply
Jsou příčiny, které způsobí posuny křivky SRAS
Dělí se na:
• Pozitivní a negativní (stejné jako u AD )
• Nominální a reálné
9.5.2.1. Nominální nabídkové šoky
Způsobují posun křivky SRAS nahoru a dolů
• Změna nákladů v důsledku růstu cen vstupů - růst nákladů na pracovní sílu ( růst nominálních mzdových sazeb, růst SP, růst zdanění osobního důchodu, které tlačí na růst mezd- to je zároveň i poptávkový šok ) – je to negativní nabídkový šok.
• Růst cen surovin ( např. ropné krize )
• Znehodnocení nominálního kursu a z toho rezultující růst cen dovážených surovin.
9.5.2.2. Reálné nabídkové šoky
Jsou to reálné skutečnosti
Způsobují posun křivky SRAS doleva shift in a doprava shift out
Určují kapacitní možnosti ekonomiky tj. kapacitotvorný efekt
• Růst nebo pokles množství VF ( záplavy – likvidace VF )
• Technologická úroveň
• Změna produktivity práce – růst PP posune AS doprava
9.5.3. Agregátní nabídka v dlouhém období
V dlouhém období neuvažujeme fixní mzdy
V návaznosti na předchozí kapitolku AS při stabilních mzdách pokračuje úvaha. V bodě E3 resp. i E4 je již vysoká zaměstnanost, současně však dochází k růstu cenové hladiny, čili reálné mzdy klesají. To vede ke snížení nabídky práce ( lidé nechtějí při těchto reálných mzdách pracovat ) a prosazují růst nominálních mezd W. Křivka SRAS1 se posouvá doleva nahoru na pozici SRAS2. Roste cenová hladina, roste nezaměstnanost a klesá poptávané množství i produkt.
Růst cenové hladiny se zastaví v okamžiku, kdy se poptávané množství práce vyrovná s nabízeným množstvím práce.
Tento stav nazýváme Rovnováha na trhu práce
Stav zaměstnanosti při rovnováze na trzích práce se nazývá Plná zaměstnanost L*.
Při plné zaměstnanosti ( a tedy i maximálním využití všech výrobních kapacit ) je vytvořený produkt Y roven potencionálnímu produktu Y*
Potenciální produkt představuje udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při vysoké zaměstnanosti.
Při plné zaměstnanosti L* existuje i stabilní cenová hladina resp. stabilní inflace !!!!!!!!!!!!!!!!! - tzv. míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci - NAIRU
Krátkodobě se může zaměstnanost zvýšit i nad úroveň L* - tzv. přezaměstnanost.
Tzn. Že i produkt Y se může krátkodobě pod vlivem nabídkových šoků odchylovat od Y*.
Dlouhodobě se však produkt neustále vrací k Y*a udržuje se na jeho úrovni. Zaměstnanost se udržuje na úrovni plné zaměstnanosti. Křivka AS v dlouhém období ( LRAS ) má tedy vertikální tvar a protíná vodorovnou osu na úrovni potencionálního produktu Y* ( klasická neboli monetaristická verze ).
Růst nebo pokles AD má tedy za následek pouze změnu cenové hladiny – reálný produkt se nemění ( mění se pouze nominální v důsledku růstu cenové hladiny ).
Dlouhodobě se tedy může produkt měnit ( růst ) pouze při změně potencionálního produktu (růstu ) neboli při posunu horizontální LRAS doprava.
Z výše uvedeného lze odvodit, že krátkým obdobím rozumíme období ve kterém se může produkt Y odchýlit od potencionálního produktu Y*, tedy dokud není dosažena rovnováha na trzích práce.
Čím bude přizpůsobování W reálné situaci na trhu rychlejší, tím rychleji se bude vracet Y k Y* a tzv. plné zaměstnanosti.
9.5.3.1. Ridigita mezd
Problémem je ale nepružnost mezd a to zejména dolů. Tato odlišná pružnost mezd směrem nahoru a dolů se někdy nazývá jako Druhá asymetrie ve vývoji AS .
Jedním z důvodů nepružnosti mezd směrem dolů je obava zaměstnavatelů, že jim utečou kvalifikovaní zaměstnanci.
Dalším důvodem této nepružnosti je tzv. Hystereze na trhu práce, což je zpětný vliv míry nezaměstnanosti na přirozenou míru nezaměstnanosti. Problematika Insiders a Outsiders – viz. kapitola Nezaměstnanost.
9.5.3.2. Východiska
Prvním z východisek pro obnovení rovnováhy na trhu práce při rigiditě mezd je růst AD.
Další možností je růst AS tj. posun křivky SRAS dolů ( nikoli z důvodu snížení W, ale z jiných důvodů – např. snížení daní, pokles cen surovin ).
9.5.3.3. AS v podmínkách pružných mezd
vzroste AD, vnik záporných neplánovaných zásob, podniky chtějí rozšířit výrobu, potřebují více pracovníků, vzroste zaměstnanost, vzroste pokles mezního produktu práce, vzroste nákladů na jednotku produkce,vzroste cen,vzroste cenové hladiny, vzroste W, vzroste nákladů je větší než růst zisku, podniky začnou propouštět… Pokud vše probíhá dostatečně rychle tak se produkt nezmění.
Čili pokud budou existovat dokonale pružné nominální mzdové sazby W potom budou trhy práce neustále v rovnováze, bude existovat stále plná zaměstnanost L* a produkt bude na své potencionální úrovni Y*.
Růst AD tedy povede pouze k růstu cenové hladiny resp. nominálních veličin. Křivka SRAS je zároveň i křivkou LRAS. Jedná se o tzv. Klasickou ( monetaristickou ) křivku agregátní nabídky podle klasického předpokladu dokonale vyčištěných trhů.
9.6. Srovnání přístupu keynesiánců, klasiků a hlavního proudu ekonomie
9.6.1. Klasická teorie
Klasická teorie - zakladatelem Adam Smith a jeho dílo An Inquiry into the Causes of the Wealth Of Nations (1776). Nejvýznamnější poznatek byl, že tržní mechanismus představuje samoregulující řád a že cenový systém organizuje chování lidí a činí tak automaticky bez centrálního řízení. Tzv. vláda neviditelné ruky. Křívka SRAS splývá s křivkou LRAS, neboť chování cen vstupů a cen statků je stejné v krátkém i dlouhém období. Je to tzv. klasická křivka AS podle klasického předpokladu dokonale vyčištěných trhů.
Na Smithe navazovali Ricardo, Malthus.
9.6.2. Keynessiánská ekonomie
Keynessiánská ekonomie. Myšlenkový směr zpracovaný Johnem Mayardem Keynessem v díle "Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz". Ústřední myšlenkou bylo, že ( především v důsledku strnulých mezd ) kapitalistický systém nesměřuje automaticky k rovnováze při plné zaměstnanosti. Podle Keynese výsledná rovnováha při neplné zaměstnanosti může být odstraněna fiskální a monetární politikou, která zvýší agregátní poptávku.
Prosazuje aktivní, záměrnou (diskreční ) politiku vlády a její ovlivňování trhu. Zejména fiskální politika.
Snaha zajistit plnou zaměstnanost.Stimulace poptávky
9.6.3. Hlavní proud ekonomie
Hlavní proud ekonomie. Převládá ve smíšených ekonomikách Severní Ameriky, záp. Evropy a Japonska. Lepší porozumění mikro a makroekonomii vedlo od 2. světové války k růstu světového produktu a životní úrovně v nesrovnatelném rozsahu s předchozím vývojem. Vyspělé ekonomiky ale nedosáhly ještě stavu ekonomické nirvány, mají potíže s udržením stabilních cen a plné zaměstnanosti, chudoba je na vzestupu, mezinárodní systém ohrožují závratné dluhy rozvojových zemí a také ekologické problémy.
9.6.4. Monetaristé
M. Friedman.
Zaměstnanci mají nedokonalé informace o cenách a proto neprosazují silný růst nominálních mzdových sazeb.
Plnou zaměstnanost nazývají přirozená míra nezaměstnanosti – u*
Klade se důraz na stranu nabídky. Boj proti inflaci.
9.7. Účinky makroekonomické politiky v modelu AD-AS: expanzivní a restriktivní politika
viz. Fiskální politika, deficity a vládní dluh
Žádné komentáře:
Okomentovat